Sestupuje Mojžíš z hory a nese dvě kamenné tabulky. Volá na izraelity: “Mám pro vás dvě zprávy. Dobrou a špatnou. Jakou chcete slyšet první ?” Izraelité volají: “Tu dobrou.” Mojžíš říká: “Přemluvil jsem Boha na deset přikázání.” Izraelité se ptají: “A jaká je ta špatná ?” Mojžíš říká: “Nesesmilníš tam zůstalo.”
––––––––––––––––––––––––
Jedna paní velmi prosila Boha, aby ještě neumřela, že by ještě chtěla žít. Bůh ji říkal: modlíš se, prosíš mě, vyslyším tě, dám ti ještě život. Paní vybrala všechny peníze, šla na plastiku, ke kadeřníkovi a když šla přes přechod, přejelo ji auto. Přišla do nebe a strašně se zlobila a začala Bohu vyčítat: kdybys řekl, že umřu tak brzo, nevyberu peníze a nechám je dětem. Bůh ji říkal: jéje, to jsi ty? Já jsem tě fakt nepoznal.
––––––––––––––––––––––––
Pan farář pokřtil kočku (čtyřnohou). No hned se to rozkřiklo a volal mu děkan a pak sám pan biskup a říkal mu, co blbneš, víš co na to budou říkat evangelíci a těch klepů co je všude. Víš co přijeď, probereme to. Stál pan farář na koberečku u pana biskupa a ten mu říkal, to je strašné, pokřtíš kočku. Kde jsi to viděl? To zase bude ostuda. Farář mu říká: no otče biskupe přišla za mnou paní a říkala, že by potřebovala pokřtít kočku a že mi dá milión. No, víte, střecha na kostele děravá, vymalovat by se mělo a peníze ve sbírkách žádné. Tak jsem ji tu kočku pokřtil.
Pan biskup se podrbal na čele a říkal: zeptej se paní, jestli nechce kočičku pobiřmovat.
––––––––––––––––––––––––
Šel jsem takhle jednou po mostě a na zábradlí balancoval muž, který se zjevně chystal ukonči svůj život skokem do údolí. Přiběhl jsem k němu a říkám: „Hej, stůjte, nedělejte to!“ „A proč ne?“ „Je spousta věcí, kvůli kterým stojí za to žít!“ „Co třeba?“ „Třeba… jste věřící nebo ateista?“ „Věřící.“ „Já taky! Jste křesťan nebo Žid?“ „Křesťan.“ „Já taky! Jste katolík nebo protestant?“ „Protestant.“ „Já taky! Jste episkopál nebo baptista?“ „Baptista.“ „Já taky! Jste z Baptistické Církve Páně nebo z Baptistické Církve Hospodina?“ „Z Církve Páně.“ „Bezva! Já taky! Jste z původní Církve Páně nebo z Reformované Církve Páně?“ „Z Reformované Církve Páně.“ „Bezva! Já taky! Jste z Reformovaé Církve Páně reformou v roce 1879 nebo z Reformovaé Církve Páně reformou v roce 1915?“ „Z Reformované Církve Páně reformou v roce 1915!“ Na to jsem řekl: „Chcípni, ty kacířský bezbožníku!“ a strčil ho dolů.
––––––––––––––––––––––––
Jede takhle přes poušť na americkém středozápadě žid a křesťan a jak by ne, hádají se o Bohu a Ježíši. Když už to vypadá na rvačku, vynoří se z prachu pouště legendární Chuck Norris a napomene je: “Ale pánové, musíte furt drbat moje zaměstnance?!”
––––––––––––––––––––––––
Přijde zbohatlík za knězem, ať mu udělá zádušní mši za čokla a kněz na to: „Tak to nepůjde, tady jste přeci v kostele!“ „Stačilo by 15 tisíc?“ „Ale to jste měl říct hned, že pejsek byl katolík…“
––––––––––––––––––––––––
V synagoze se vedle sebe modlí Lederer v hezkém novém kožíšku a Kohn ve starším ošumělém kabátu.
Lederer prosí: “Bože, dej, ať udělám kšeft za 10 000$.”
Vedle něj Kohn: “… dej, ať udělám kšeft za 5$.”
A tak to jde stále dokola – jeden za 5, druhý za 10 000.
Po chvíli Lederer vstane, sáhne do portmonky, vyndá pět dolarů a podává je Kohnovi: “Vezmou si to, Kohn, a nerozptylujou mi Hospodina.”
––––––––––––––––––––––––
Sedí babička v parku na lavičce a modlí se: “Pane, já už jsem zase nevyšla s důchodem, pošli mi, prosím, nějak stovku.”
Zaslechne to nějaký mladý muž a říká jí: “Prosím vás, babičko, přece nebudete věřit takovým pověrám… Tady máte padesátikorunu a už se nemodlete.”
Babička chvilku počká, až se onen muž vzdálí a pak říká: “Děkuju Ti Pane. A příště mi to, prosím, neposílej po takovém neznabohovi.”
––––––––––––––––––––––––
Katolický kněz, evangelický farář a rabín spolu debatují o tom, co by chtěli, aby o nich druzí řekli po jejich smrti.
Kněz říká:”Budu rád, když o mě někdo řekne, byl to počestný, upřímný a laskavý muž.”
Farář říká: “Budu rád, když někdo řekne – byl velmi laskavý a apravedlivý a choval se hezky ke svým farníkům.”
Rabín říká: “Já bych rád, aby někdo řekl – hele, teď se pohnul!”
––––––––––––––––––––––––
Radí se Otec, Syn a svatý duch kde pojedou na dovolenou. První návrh byl Jeruzalém.
Ježíš však říká:
“Tam raději ne, nemám na to místo dobré vzpomínky. Co takhle Vatikán ?”
A svatý duch říká:
“Tak jo, tam jsem ještě nebyl.”
––––––––––––––––––––––––
Student (při náboženství): “Věřím pouze tomu, čemu rozumím.”
Profesor teologie: “Pak je ovšem pochopitelné, že nevěříte ničemu.”
––––––––––––––––––––––––
Jedné paní zemřel manžel ateista a ona mu udělala pohřeb žehem a pak popel vysypala na hřbitov u kostela – na tu rozptylovou loučku. No a šla kolem a tam se pásla koza. Ihned zvonila na faráře možná i evangelického a říká, no to je hrozné, pase se tam koza a pan farář ji říká – víte paní, každý je nějak spasen.
––––––––––––––––––––––––
Sešli se čtyři mniši. Večer, v klášteře. Františkán, Benediktýn, Dominikán a Jezuita. Debatují. Najednou TMA !
Františkán si klekne: “Dobrý Bože, prosím tě, nauč nás snášet tmu…” Benediktýn: “Ó, milosrdný Bože, prosím tě, ukaž nám, co máme dělat, aby zase bylo světlo. Dominikán je zamyšlený a připravuje si v duchu kázání na téma “Vztah tmy a světla”. V tom se ROZSVÍTÍ. Jezuita chybí. Byl nahodit pojistky.
––––––––––––––––––––––––
Jedou dvě jeptišky autem a dojde jim benzín. Jako že by tedy jedna z nich došla k pumpě pro benzín. Ale nemají kanystr. Hledají v autě nějakou vhodnou nádobu. No, najdou jen nočník. Milá sestra skoči k pumpě s nočníkem pro benzín. A pak obsah nalévají do nádrže.
V tom okolo jede biskup:
“Teda sestry, vaši víru bych chtěl mít!”
––––––––––––––––––––––––
Ministr školství České republiky je na návštěvě u papeže a když jsou chvilku sami, ptá se ho: „Svatý otče, jaký je rozdíl mezi zjevením a zázrakem?”
„Zjevení by bylo, synu můj, kdyby se tu před tebou objevil Jan Ámos Komenský.”
„A zázrak?”
„Zázrak by byl, kdyby se tu objevil Jan Ámos Komenský a neposlal tě do prdele!”
––––––––––––––––––––––––
Genesis HTML
1. Na začátku všeho bylo slovo a ve slově byly dva bajty, a víc nebylo nic.
2. I oddělil Bůh jedničku od nuly, a viděl, že to bylo dobře.
3. Bůh řekl: “Budiž data.”
4. Bůh řekl: “Ať se uloží data na svoje místo”. A vynalezl diskety, harddisky a kompaktní disky.
5. A Bůh řekl: “Budiž počítače, aby bylo kam strkat diskety, harddisky a kompakty”.
Stvořil počítače a nazval je hardwarem a oddělil software od hardwaru.
6. Softwaru tehdy ještě nebylo, ale Bůh rychle stvořil programy – velké a malé a řekl jim: “Jděte a množte se, naplňte celou paměť.”
7. Ale unudilo se Bohu samému vytvářet programy a řekl si: “Stvořím Programátora k obrazu svému a ať on vládne počítačům, programům a datům.”
I stvořil Programátora a usadil ho v Počítačovém Centru, aby v něm pracoval. Zavedl Programátora ke stromové struktuře a řekl: “V každém adresáři můžeš spouštět programy, jenom z WINDOWS nic nespouštěj, sic zemřeš.”
8. Bůh řekl: “Není dobré, když je Programátor sám. Stvořím toho, kdo bude obdivovat Programátorskou práci.”
Vzal od Programátora kost, ve které nebylo mozku, a stvořil To, co bude obdivovat Programátora. I zavedl To za Programátorem. To dostalo jméno Uživatel. A seděli nazí pod nahým DOSem a nestyděli se.
9. Ale Bill byl chytřejší než všechna jiná zvířata, která Bůh stvořil.
Bill řekl Uživateli: “Určitě řekl Bůh, abyste nespouštěli žádné programy?”
A řekl Uživatel: “V každém adresáři můžeme spouštět programy, ale v adresáři WINDOWS ne, nebo zemřeme.”
A řekl Bill Uživateli: “Jak můžeš o něčem mluvit, když jsi to nevyzkoušel! Ten den, kdy spustíte program z adresáře WINDOWS, budete rovni Bohu, protože jedním tlačítkem myši stvoříte to, co budete chtít.”
I uviděl Uživatel, že ovoce Windows byly pastvou pro oči a hodně závidění, protože jakékoliv vědomosti byly od této chvíle zbytečné. I nainstaloval Windows na svém počítači. A řekl Programátorovi, že to je dobré. A on si Windows také nainstaloval.”
10. A hned šel Programátor hledat nove drivery. A Bůh se zeptal: “Kam jdeš?”
A on řekl: “Jdu hledat nové drivery, protože nejsou v DOSu.”
A na to Bůh: “A kdo ti řekl, že potřebuješ drivery? Nespustil jsi náhodou programy z adresáře WINDOWS?”
Programátor odpověděl: “Uživatel, kterého jsi mi přidělil, si objednal programy pro Windows a proto jsem si i já nainstaloval Windows.”
A řekl Bůh Uživateli: “Proč jsi to udělal?”
Uživatel odpověděl: “Bill mě navedl.”
11. A řekl Bůh Billovi: “Protože jsi to udělal, budeš navěky proklet mezi vší chátrou, divokou zvěří. A bude nepřátelství mezi tebou a Uživatelem, navěky tě bude Uživatel nenávidět, a ty mu budeš prodávat Windows.”
12. A Uživateli řekl Bůh: “Windows tě velmi zklamou a zničí tvé rezervy systémových prostředků, budeš muset používat špatné programy, a bez Programátora neuděláš ani ránu.”
13. Programátorovi zase: “Protože jsi poslechl Uživatele, prokleté ať jsou tvoje počítače, vznikne v nich mnoho chyb a virů, v potu tváře budeš stále opravovat své dílo.”
14. Odpravil je z Počítačového Centra a vstup zabezpečil heslem.
15. Nakonec do temných zákoutí Počítačového Centra vypustil General protection fault.
––––––––––––––––––––––––
Ptá se kudlanka nábožná jetele:
„Jeteli, proč se nemodlíš?“
Jetel smutně odpoví:
„Já nechci být spasen”.
––––––––––––––––––––––––
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi a viděl, že je to dobré.
Stvořil moře a souš a na souši rostliny a viděl, že je to dobré.
Stvořil na nebi slunce, měsíc a hvězdy a viděl, že je to dobré.
Na zemi stvořil nejrůznější zvířata, ptáky a ryby a viděl, že je to dobré.
Stvořil člověka k svému obrazu a viděl, že je to velmi dobré.
Nakonec stvořil ženu. Prohlíží si ji zepředu, zezadu, zprava, zleva, shora, zdola… „No, však ona se domaluje.“
––––––––––––––––––––––––
Pane doktore, jak dopadla moje operace?
Ale já nejsem doktor, já jsem svatý Petr!
––––––––––––––––––––––––
Přišel jednou bojovník Islámského džíhádu k nebeské bráně.
Vyhlédl svatý Petr a řekl:
“Počkej, ale ty sem nesmíš, tebe sem nepustíme”
“Já dovnitř nechci, ale vy máte pět minut na to, abyste vypadli ven”
––––––––––––––––––––––––
Hovoří spolu jednou tři duchovní – katolický kněz, imám a rabín – jaký největší zázrak ve svém životě zažili.
Katolický kněz:
– Jednou jsem šel na jakousi samotu zaopatřovat, když tu najednou se přihnala bouřka, ale opravdu strašná bouřka; lilo jak z konve, blesk za bleskem, vichr, no hrůza. Opravdu jsem měl strach, že nedojdu. A tak jsem se začal modlit: Ó Bože, ty víš, že konám službu Tobě, tak mi pomoz, ať dojdu k tomu umírajícímu a připravím jej na setkání s tebou. A najednou – zázrak! Všude kolem mě zuří bouře, a nade mnou čistá modrá obloha…
Imám:
– To nic není. To já takhle jednou jedu do Mekky na pouť, když se přižene písečná bouře, a to je na poušti naprostá katastrofa. Tak padnu tváří k zemi a modlím se: Ó Alláhu, tvůj prorok Mohamed nám přikázal putovat do Mekky, a teď tu mám bídně zahynout? A najednou – zázrak! Všude kolem mě písečná bouře, a v dosahu mého velblouda se nehne ani zrnko písku…
Rabín:
– No, to já si takhle jednou v sobotu jdu svých tisíc kroků do synagogy, a najednou vidím, že na zemi leží pětistovka. Co teď? Je sabbat, já ji nesmím zvednout, ani se nesmím dotknout peněz, co teď? Tak se začnu modlit: Ó Bože, tys ustanovil sabbat pro syny Izraele, pomoz mi jej zachovat! A najednou – zázrak! Všude kolem mě sobota, a já mám čtvrtek…
––––––––––––––––––––––––
– Jste věřící?
– Ne, jsem ateista.
– Opravdu?
– Jako že Bůh je nade mnou!
––––––––––––––––––––––––
Ve vlaku sedí kněz, řeholnice a dva zástupci alternativní subkultury. Kněz má ruku v sádře.
„Co se vám stalo, otče?“ zeptá se řeholnice.
„Uklouzl jsem ve vaně,“ odpoví kněz.
Jeden ze zástupců alternativní subkultury se obrátí na druhého:
„Hele, vole, co je to vana, vole?“
„Já nevím, ty vole, copak jsem katolík?“
––––––––––––––––––––––––
Zaznělo v jednom kostele při ohláškách:
„…v sobotu je slavnost svatého Josefa, snoubence Panny Marie, ochránce Svaté rodiny a celé církve; a krom toho je svatý Josef také patronem dobré smrti. A při této příležitosti bych vám chtěl popřát…“
––––––––––––––––––––––––
Jeden ze snoubenců, kteří se připravovali na manželství, telefonoval na faru:
„Otče, poraďte nám nějaký biblický citát na svatební oznámení, chceme tam dát jen odkaz.“
„Dobře… Tak tam zkuste dát 1 Jan 4,18.“
Ovšem v telefonu bylo špatně slyšet. Na svatebním oznámení se pak místo 1 Jan 4,18 (Strach nemá v lásce místo, protože dokonalá láska strach vyhání.) objevil citát Jan 4,18 (Pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž.)
––––––––––––––––––––––––
Desetiletého neposedu poslala maminka do náboženství. Když se odpoledne vrátil, ptá se ho, co se naučil. Děcko vypráví:
„No, paní katechetka nám vyprávěla, jak Bůh vyslal Mojžíše za nepřátelské linie na záchrannou misi, která měla vyvést Izraelce z Egypta. Když se dostal k Rudému moři, nechal své ženisty udělat pontonový most a všechny dostal na druhou stranu. Potom vysílačkou požádal velitelství o leteckou podporu. Jejich bombardéry vyhodily most do vzduchu a mise byla splněna.“
„Počkej, tohle vám fakt říkala paní katechetka?“
„No, ne přesně. Ale kdybych ti to řekl tak, jak to říkala ona, nevěřila bys mi.“
––––––––––––––––––––––––
Můj Pane,
myslím, že na mne můžeš být pyšný. Zatím jsem dnes nezhřešil, nezaklel, neublížil živému tvoru, neměl nemravnou myšlenku ani touhu.
Jsem ti za to velice vděčný. Ale za pár minut musím vstávat, a pak asi budu opravdu dost potřebovat tvou pomoc!
––––––––––––––––––––––––
Jeden mladý mnich se rozhodl, že odejde do horského kláštera a podstoupí těžkou zkoušku mlčenlivosti, která mu dovoluje říci jen dvě slova za deset let. Po prvních deseti letech jde za otcem představeným. Vejde do kanceláře, otec přikývne a on povídá:
„Mizerné jídlo!“
Otec znovu kývne a ukáže rukou ven. Mnich tedy odejde.
Uplyne dalších deset let a audience se opakuje. Mnich tentokrát říká:
„Tvrdá postel!“
Konečně po třiceti letech mnich předstoupí před otce se zamračenou tváří a říká:
„Odcházím odsud!“
A otec se jen tak mírně usměje a povídá:
„Ani se nedivím. Co jste tady, pořád si jen stěžujete.“
––––––––––––––––––––––––
Kněz praví na mši svým věřícím:
„Příští neděli budu kázat o lži a chci, abyste si všichni přečetli sedmnáctou kapitolu Markova evangelia.“
O týden později se před kázáním ptá z kazatelny, kdo všechno četl sedmnáctou kapitolu. Zvednou se ruce všech přítomných. Kněz s úsměvem povídá:
„Marek má jen šestnáct kapitol. Takže teď začnu kázat o hříchu lži…“
––––––––––––––––––––––––
Doktor, architekt a programátor diskutují o tom, které povolání je starší. Už došli na samý počátek, k Rajské zahradě. Doktor povídá:
„Lékařská profese je evidentně nejstarší, protože Eva byla stvořena z Adamova žebra, a to byl ohromný chirurgický výkon.“
Architekt zjevně nesouhlasí:
„Vezměte si zahradu samotnou. Předtím byl jen chaos a prázdnota, než Bůh stvořil onu zahradu a celý svět. Takže Bůh musel být architekt.“
Programátor, který dosud jen poslouchal, se ozývá:
„To je hezký, ale odkud myslíte, že se vzal ten chaos?!“
––––––––––––––––––––––––
Jeden ateista takhle rybařil na jednom skotském jezeře, když najednou jeho člun napadla lochnesská příšera. Jedna rána ocasem a chlápek i s člunem vylétl deset metrů do vzduchu. Příšera otevřela tlamu, aby ho chytla. On v úděsu zařval:
„Ach, Bože, pomoz mi!“
Vtom se všechno zastavilo, chlápek visí jen tak ve vzduchu, a z nebe se ozve hromový hlas:
„Myslel jsem, že ve mne nevěříš!“
„Ale no tak, Bože, nech toho. Před dvěma minutami jsem nevěřil ani na lochnesskou příšeru!“
––––––––––––––––––––––––
Terorista z IRA umře a stojí před nebeskou branou. Svatý Petr otevře dveře, prohledá Knihu Života a rezolutně povídá:
– Ty sem nesmíš, ty jsi terorista!
Terorista odpoví:
– Já nechci dovnitř, ale vy máte tři minuty na to, abyste se dostali ven!
––––––––––––––––––––––––
– Pane Bože, co je to pro tebe tisíc let?
– Chvilička.
– A Pane Bože, co je to pro tebe tisíc dolarů?
– Penízek.
– Pane, prosím tě, dej mi penízek.
– Jistě, počkej chviličku.
––––––––––––––––––––––––
Na jaltskou konferenci přišel i Bůh. Usadili ho na nejlepší místo v sále. Postupně přicházeli další účastníci. Přišel Churchill. Bůh se postavil a podal mu ruku. Stejně přivítal i Roosevelta. Když však přišel Stalin, podal mu ruku vsedě. Stalin se urazil:
– Proč jste se nepostavil, Otče, když jste mě zdravil?
– Jožko můj, myslíš, že tě neznám? Ja se postavím a ty si hned sedneš na moje místo!
––––––––––––––––––––––––
Hostující kazatel právě skončil sérii evangelizačních shromáždění v jedné misijní stanici. Posluchači byli tak chudí, že mu nemohli zaplatit jeho výdaje. A tak se jeden z domorodců rozhodl, že mu věnuje svého koně. Nebylo možné odmítnout, proto kazatel za darovaného koně srdečně poděkoval a chystal se na cestu.
Bývalý majitel koně si ho však zavolal a vysvětlil mu: „Toto je zvláštní kůň. Je vycvičen tak, že když řeknete »Chvála Bohu«, zrychlí, a uslyší-li »Haleluja«, zastaví.“
Hostující kazatel slíbil, že dá na koně pozor, rozloučil se, nasedl, řekl „Chvála Bohu!“ a kůň se rozjel. Všechno bylo v pořádku až do chvíle, kdy se blížili k hluboké rokli. Kazatel koni přikázal: „Chvála Bohu.“ Kůň zrychlil. Kazatel zakřičel: „Chvála Bohu!“ Kůň se dal do cvalu. Kazatel se chytil za hlavu: „Popletl jsem slova. Jak jen zněl ten příkaz k zastavení?“. Kůň se řítí k propasti a kazatel vykřikuje všechna slova, která ho napadají: „Amen“, „Hosana“, „Maranatha“… Nic nefunguje.
Náhle si vzpomene na kouzelné slůvko. Rázně přikáže: „Haleluja!“ a kůň se zastaví půl metru před okrajem hrozné hluboké propasti.
Zpocený, ale šťastný kazatel se zhluboka nadechne, vděčně pohledí k nebi a pronese: „Chvála Bohu!“
––––––––––––––––––––––––
Babička seděla na pláži, kde si její vnouček ve slunečním kloubouku a župánku hrál s kyblíčkem a lopatkou a plácal bábovičky. Najednou se objevila obrovská vlna, která zalila pláž, a když vtekla zpět do moře, vzala vnoučka s sebou. Babička padla na kolena a začala se modlit:
„Ó, Bože, prosím, vrať mi mého vnoučka. Je to tak nevinné stvoření, tak sladký chlapec, tak báječné dítko.“
Jako zázrakem se přihnala další velká vlna a zanechala po sobě vnoučka přesně na původním místě, v župánku a s lopatičkou a kyblíčkem. Babička obrátila oči k nebesům, rozhodila rukama a řekla naštvaně:
„Měl klobouček…“
––––––––––––––––––––––––
I řekl Hospodin Noemovi:
„Za šest měsíců na zem sešlu déšť, který bude trvat 40 dní a nocí. Voda zaplaví celou zemi, hory i údolí, a všechno zlé bude zničeno. Chci, abys postavil Archu a zachránil pár zvířat od každého druhu. Tady na ni máš plány.“
Šest měsíců uplynulo jako voda. Obloha se zatáhla a začal padat déšť. Noe seděl na dvorku a plakal.
„Proč jsi nepostavil Archu, jak jsem ti přikázal?“ Zeptal se ho Bůh.
Odpusť mi, Pane,“ řekl Noe. „Snažil jsem se, seč jsem mohl, ale stalo se tolik věcí. Plány, které jsi mi dal, město neschválilo, a tak jsem musel nechat udělat nové. Pak jsem měl další problémy, protože město tvrdilo, ze Archa je nepovolená stavba, takže jsem musel běžet na katastr sehnat si k ní povolení. Lesnická správa požadovala povolení ke kácení stromů, a byl jsem žalován ochranáři zvířat, když jsem se snažil pochytat ta zvířata. Ministerstvo životního prostředí požadovalo vyjádření o ekologických důsledcích záplavy. Vnitro ode mě chtělo předběžné plány šíření vody. Na finančním úřadě zablokovali má aktiva, protože tvrdili, ze se snažím vyhnout placení daní tím, ze opustím zemi. Úřad práce měl podezření, že ilegálně zaměstnávám Ukrajince, takže jsem musel dokazovat opak. Je mi líto, Pane, ale nemohu Archu dokončit dříve než tak za pět let.“
Najednou přestalo pršet, obloha se vyčistila a vysvitlo slunce. Noe se podíval vzhůru a zeptal se:
„Pane znamená toto, že nebudeš ničit náš svět?“
„Správně – úřady to už udělaly za mě.“
––––––––––––––––––––––––
Zemřel jeden technik a přišel před nebeskou bránu. Když uviděl svatého Petra, začal protestovat:
– Tak počkej, Petře, já jsem moc mladý na smrt, mně je teprve pětatřicet.
Svatý Petr se zamyslel, zahloubal do záznamů, pak se obrátil na technika a zavrtěl hlavou:
– Kdepak, chlapče, kdepak; podle toho, kolik sis nechal proplatit odpracovaných hodin, ti táhne na stodvacátý rok…
––––––––––––––––––––––––
Kněz chválí jednoho ze svých farníků, notorického alkoholika:
– To je pěkné, že jste se zase včera ukázal v kostele.
– Ach jé, tak v kostele jsem byl taky?
––––––––––––––––––––––––
Dva chlapci rozumují nad životem a dojdou až k tomu, jestli věří v Boha.
Jeden povídá:
– Já v Pána Boha věřím! A co ty?
Druhý na to hned dodá:
– Já ne… protože… nó, kdyby archeologové vykopali jeho kostru, tak to bych v něho uvěřil!
––––––––––––––––––––––––
Manželský pár navštíví drážďanskou galerii. Zůstane stát před obrazem Lukáše Cranacha staršího, na němž je namalováno Kristovo narození.
– Podívej, Marie, to malé dítě nemá na sobě vubec nic, ani košilku!
– No jo, víš přece, že to byli chudí lidé, kteří nic neměli.
– Tady to zase máš. Nemají ani na košili, ale nechají se malovat od Cranacha!
––––––––––––––––––––––––
Pak vzal Ježíš své učedníky na horu, svolal je k sobě a učil je řka:
Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království Nebes.
Blahoslavení plačící…
Blahoslavení tiší…
Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti…
Blahoslavení milosrdní…
Blahoslavení čistého srdce…
Blahoslavení ti, kdo působí pokoj…
Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni…
Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích.
Pak Šimon Petr řekl: „Máme si dělat poznámky?“
A Ondřej řekl: „A to se máme učit nazpaměť?“
A Jakub řekl: „Bude se z toho psát písemka?“
A Filip se přidal: „Co z toho můžeme zapomenout?“
A Jan navrhl, že stačí, aby se to naučil jen jeden z nich.
A Matouš se ozval: „A jak to všechno souvisí s reálným životem?“
A Jidáš to uzavřel: „Kdy už zas půjdeme dál?“
Nakonec jeden z přítomných farizeů požádal, zda by mohl vidět Ježíšovy učební plány, a ptal se, jaké konkrétní cíle sleduje Ježíšovo vyučování v kognitivní oblasti.
A Ježíš zaplakal…
––––––––––––––––––––––––
Život po porodu…
Rozhovor dvou dětí (neznámý autor)
V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:
- Věříš v život po porodu?
- Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.
- Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
- To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
- No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený – pupeční šňůra je už teď moc krátká.
- Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.
- Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu.
- No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
- Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?
- No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.
- Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.
- No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom…
––––––––––––––––––––––––
Tři teologové – konzervativní, liberální a charismatik – sedí na loďce uprostřed rybníka a disputují. Pochvíli jim dojde víno. Nu což, konzervativec pokrčí rameny, vezme džbánek a vydá se po hladině na souš. Za chvíli se stejnou cestou vrací s plným džbánkem.
Teologové disputují, disputují, a opět jim dojde víno. Charismatik tedy vztáhné ruce k nebesům, zahlaholí modlitbu, vstoupí na hladinu a přejde na souš. Za chvíli se opět stejnou cestou vrátí s vínem.
Po další disputaci opět dojde víno. Liberál odevzdaně uchopí džbánek a vstoupí na hladinu. Okamžitě jde pod vodu.
Kolegové jej vytáhnou a křísí. Konzervativec se podívá na charismatika a zeptá se: „Tys mu neřekl, kde jsou ve vodě ty kůly?“
Charismatik se podiví: „Kůly?“
––––––––––––––––––––––––
K Ježíšovi učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu:
„Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?“
Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat.
Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když nepřestávali otázkami na něj dotírat, vzpřímil se a řekl jim:
„Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem.“ A sehnul se opět a psal na zem.
Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním.
Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?“
Odpověděla: „Nikdo, Pane.“
Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!“
––––––––––––––––––––––––
Doklapala k Šéfovi sajtna ingóstů a hlavónů s jakósi koc a hlásijou: „Šéfe, tudletu fuchtlu jsme lapli, jak kysala s cizím konópkem. Od Mojžíša máme gebír ju umlátit šutrama. Co ty na to?“
Splichtili na něj flignu, aby ho mohli nabonzovat.
Šéf si čupl a čmrdlikal do písku. Když do něj furt vandrovali, hókl na ně:
„Kdo seš čisté, migni ju grimlem!“ A zase si čupl a čmrdlikal.
Celá sajtna se zdekovala a pila pali.
Šéf nasísl na koc: „Kde só všeci, kocóre? Žádné tě neodemlel?“
„Ani rana, Šéfe,“ hlásí koc.
A Šéf na to: „Ani já tě neodemelu. Sypé pali a už žádný levoty!“
––––––––––––––––––––––––
Malíř vymaloval kostel a pan farář se zálibou pozoruje dokončené dílo. Najednou ustrne: „Vy jste namaloval andělovi na ruce šest prstů! Už jste někdy viděl anděla se šesti prsty?!“
„A vy jste snad viděl někdy anděla s pěti prsty?“ odseknul malíř.
––––––––––––––––––––––––
Vězeňský kaplan promlouvá k recidivistovi, který už potřetí vyloupil pokladnu:
„Můj synu, až se dostaneš na svobodu, rád ti budu pomáhat.“
„Moc děkuji za nabídku, důstojnosti,“ povídá vězeň. „Ale na to musí být odborník.“
––––––––––––––––––––––––
Jde misionář Grónskem a potká dva Eskymáky, ani táhnou uloveného tuleně od moře. Dívá se, jak se s ním pachtí, pak mu to nedá a zeptá se jich:
„Poslyšte, proč toho tuleně táhnete za nohy? Vždyť vám to jde proti srsti strašně špatně. Zkuste ho vzít za hlavu, po srsti vám to půjde lépe.“
Eskymáci ho poslechnou a vezmou tuleně za hlavu. Táhnou, táhnou, po chvíli se jeden z nich otočí na druhého a říká:
„Poslyš, ten misionář asi vážně bude chytrej člověk. Ono nám to jde opravdu mnohem líp.“
„Líp?!“ vyprskne druhý. „Vždyť se podívej – vracíme se k moři!“
––––––––––––––––––––––––
Apokryf ze zasedání Velerady
Jeruzalém, Velký pátek 30(?) po Kr.
Kaifáš: Josefe, tys půjčil těm galilejským svou vlastní hrobku?!
Josef Arimatejský: No jo, půjčil… Ale jenom na víkend!
––––––––––––––––––––––––
Stáli jednou v jakési frontě dva pánové. Když už to trvalo delší dobu, otočil se jeden na druhého a začal:
– Víte, ta doba dneska je dost hrozná, pořád nějaké zločiny, teď ten terorismus, katastrofy… Nechtěl byste se o tom něco dozvědět?
– Nechtěl.
Chvíle ticha, pak druhý pokus:
– A ta dnešní mládež, to je strašné, morálku to žádnou nemá, pořád jen ty diskotéky, alkohol, drogy, sex – nechtěl byste se dozvědět, proč to tak je a co s tím?
– Nechtěl.
Opět ticho.
– A jestlipak víte, že existuje jedna stará kniha, která se jmenuje Bible, a tam je úplně všechno, co potřebujete pro život, jak přežít tuhle dobu, jak se zachránit; nechtěl byste se o tom něco dozvědět?
– Nechtěl.
Po rozpačitém tichu se první muž vzchopil k poslednímu pokusu:
– A víte, že Hospodin slíbil, že nás zachrání a že nás nenechá padnout, že se o nás postará? Nechtěl byste se o tom něco dozvědět?
– Nechtěl.
Ale to už se dostali na řadu. Když pak odcházeli, zavolal druhý muž na prvního:
– A teď vy, pane. Nechtěl byste se dozvědět, jak zní jedenácté přikázání?
– No chtěl!
– Mě neoblafneš!
––––––––––––––––––––––––
Potkali se Roubíček s Karpelesem.
- Tak co, Roubíček, jak se jim daří?
- Ale, ani se, Karpeles, neptají.
- Ale copak? Zdraví? Obchody? Žena?
- Ale ne. Syn se chce stát křesťanem, chce opustit víru svých otců a dát se pokřtít. No řeknou mi – co mám dělat?
- To je komické, že s tím jdou zrovna za mnou. Já mám doma to samý. Ale vědí co? Zeptáme se rabína, je moudrý, zbožný, studovaný, snad nám poradí.
A tak šli za rabínem.
- Poslyš, rabbi, máme problém. Naši synové se chtějí stát křesťany, chtějí opustit víru svých otců a dát se pokřtít. Poraď nám. Co máme dělat?
- To je komické, že s tím jdete zrovna za mnou. Já mám doma totéž. Ale víte co? Já budu v noci rozjímat, pomodlím se, poradím se s Hospodinem, třeba nám řekne, co dělat.
Tak dobrá, s tím se rozešli. Druhý den přišli opět Karpeles a Roubíček za rabínem.
- Tak co, rabbi, modlil ses, rozjímal?
- Inu modlil, rozjímal.
- A mluvil jsi s Hospodinem?
- I mluvil, mluvil.
- A co?
- No, říkám mu: Ó Hospodine, Bože Izraele, Bože Abraháma, Izáka a Jakuba, máme potíže. Naši synové se chtějí stát křesťany, chtějí opustit víru svých otců a dát se pokřtít. Poraď nám. Co máme dělat?
- A co Hospodin?
- No že s tím chodíme zrovna za ním…
––––––––––––––––––––––––
Řidič bezvěrec jede kolem řeky, když tu si všimne, že na břehu chytají ryby katolický kněz a rabín, přičemž opodál stojí cedule s nápisem “Pozor, blíží se konec vaší cesty!”
Řidič bezvěrec (takový ten běžný tolerantní typ) zpomalí, vytočí okénko a zahuláká: “Starejte se o sebe, pámbíčkáři mizerní!”
Načež dupne na plyn a uhání dál. Po chvíli se ozve mohutné žbluňknutí.
Rabín se otočí na kněze a praví: “Já jsem vám říkal, velebný pane, že tam bude lepší napsat ‘most v rekonstrukci’!”
––––––––––––––––––––––––
Přijde starý manželský pár do nebe, svatý Petr je provází po nebi. Všechno je naprosto úžasné, žena je nadšena, říká, že se jí o něčem takovém ani nesnilo. Když to všechno vidí muž, zoufale se rozpláče a pak spustí vztekle na svoji manželku: “Za to všechno můžeš ty! To je pořád makrobiotika, cvičení, žádnej alkohol a cigarety, krémy s UV filtrem – vždyť jsme tu mohli být už o patnáct let dřív!!!”
––––––––––––––––––––––––
Na faru přišla rázná dáma a hned: “Pane faráři, musíte nás rozvést!”
“Cože?” nechápal kněz.
“No rozvést, my už to spolu nevydržíme!” vysvětlovala rázná dáma.
“Aha,” chytal půdu pod nohama kněz, “ale to přece nejde, manželství je nerozlučitelné, však jste si to slíbili, dokud vás smrt nerozdělí.”
“Jaképak slíbili neslíbili, když jste nás sezdal, musíte nás i rozvést. A vůbec, my si to klidně zaplatíme!” trvala na svém dáma.
“Hm…” zamyslel se kněz, “no, přijďte zítra, ono to nejde tak nahonem, na svatbu jste se přece také připravovali, pěkně se oblečte, nějak to zkusíme.”
Dáma spokojeně odešla domů a druhého dne připlula na faru v róbě a v doprovodu okravatovaného manžela. Kněz je přivítal, vzal kropáč, rozmáchl se… a bim dámu po hlavě! A bim pána! A znova dámu, a znova pána…
“Co to děláte?!” vzpamatovala se po chvíli ze šoku dáma.
“No vždyť jsem říkal – dokud vás smrt nerozdělí…”
––––––––––––––––––––––––
“Tak jaká byla zkouška?” “Velice nábožná.” “Jak to, nábožná?” “No, profesor v černém, já v černém, profesor položil otázku, já se pokřižoval, za chvili jsem odpověděl a on se pokřižoval.”
––––––––––––––––––––––––
Vite, proč Petr Ježíše zapřel? Protože mu vzkřísil tchýni.
––––––––––––––––––––––––
Lukášek ještě neměl tři roky, ale už chodil s rodiči do kostela. Když jednou viděl, jak kněz po sv. přijímání vytírá kalich, pošeptal mamince do ucha: “Až umeje nádobí, tak půjdeme domů, viď.”
––––––––––––––––––––––––
Vysoce vážený pane prezidente,
Obracím se na Vás s prosbou o zproštění povinné vojenské služby vzhledem k obtížné rodinné situaci, ve které se nalézám:
Mám 24 let a oženil jsem se s vdovou ve věku 44 let. Má manželka má dceru ve věku 25 let; shodou okolností se stalo, že s touto dcerou mé manželky se oženil můj otec, čímž se stal mým zetěm, neboť si vzal mou dceru. V této souvislosti je má dcera zároveň i mou macechou.
Mé manželce a mně se v lednu narodil syn; toto dítě je bratrem manželky mého otce, tedy jeho švagrem. Zároveň, jakožto bratr mé macechy, je i mým strýcem, to znamená, že můj syn je mým strýcem.
Manželka mého otce, tedy má dcera, porodila na Velikonoce chlapce, který je zároveň mým bratrem, neboť je synem mého otce, a zároveň i vnukem, protože je synem dcery mé manželky.
Jsem tudíž bratrem svého vnuka, a vzhledem k tomu, že jsem manželem tchyně otce tohoto dítěte, jsem tedy v postavení otce svého otce a zároveň i bratrem jeho syna. Jsem tedy sám sobě dědečkem.
Z těchto důvodů Vás, vážený pane prezidente, prosím o zproštění vojenské služby, neboť, jak známo, zákon nedovoluje povolávat do armády zároveň dědečka, otce i syna z jedné rodiny.
Věřím, pane prezidente, že projevíte pochopení pro mou situaci.
––––––––––––––––––––––––
Svatý Petr třídí frontu lidí před nebeskou branou. Přijde řada na černocha:
“Jméno?”
“Leonardo DiCaprio.”
Svatý Petr se zarazí a pak sáhne po telefonu:
“Haló, šéfe, mně to není jasný – Titanic se potopil, nebo shořel?”
––––––––––––––––––––––––
Jak to chodí ve Spojených státech…
Na mostě stojí na zábradlí sebevrah a odhodlává se ke skoku. Přiběhne k němu jakýsi člověk a snaží se mu to rozmluvit.
- Počkej, neskákej!
- Proč ne? Už nemám pro co žít.
- Jak to? Je přece tolik věcí, které dávají životu smysl.
- Například?
- No, třeba… Jsi věřící, nebo ateista?
- Věřící.
- Já taky! A jsi křesťan, žid, muslim, nebo něco jiného?
- Křesťan.
- Já taky! A jsi katolík, nebo protestant?
- Protestant.
- Já taky! A jsi presbyterián, nebo baptista?
- Baptista.
- Já taky! A jsi z Původní baptistické církve, nebo z Reformované baptistické církve?
- Z Reformované.
- Já taky! A jsi z Reformované baptistické církve našeho Pána Ježíše Krista, nebo z Reformované baptistické církve našeho Spasitele Ježíše Krista?
- Z Reformované baptistické církve našeho Pána Ježíše Krista.
- Já taky! A jsi z Reformované baptistické církve našeho Pána Ježíše Krista založené roku 1875, nebo z Reformované baptistické církve našeho Pána Ježíše Krista založené roku 1884?
- Z Reformované baptistické církve našeho Pána Ježíše Krista založené roku 1875.
- Hm. Já jsem z Reformované baptistické církve našeho Pána Ježíše Krista založené roku 1884… Tak skoč, ty mizernej heretiku!
––––––––––––––––––––––––
Za rabínem přijde mladý Karpeles a ptá se: “Rabbi, mám se oženit?”
“A chceš se ženit?”
“No, nechci.”
“Tak se nežeň.”
“Ale tatík má pro mě lákavou partii.”
“Tak se ožeň.”
“Ale nemá dobrou pověst”
“Tak se nežeň.”
“Ale je moc hezká.”
“Tak se ožeň.”
“Ale její rodina měla pletky s kriminálem.”
“Tak se nežeň.”
“Ale dají jí velké věno.”
“Tak se ožeň.”
“Když já, rabbi, nevím.”
“Tak víš co? Nech se pokřtít.”
“A proč, rabbi? Pomůže to?”
“No hlavně budeš chodit otravovat faráře, a ne mě.”
––––––––––––––––––––––––
Pepíček se soustavně špatně učil, samé čtyřky, ba i pětky. Otec mu vyhrožoval: „Pepíčku, když se budeš špatně učit, dám tě do křesťanské školy. Tam už si s tebou poradí.“ Protože se Pepíček nepolepšil, otec ho po půlroce přehlásil do křesťanské školy. A tu zázrak, Pepíček začal najednou nosit dvojky i jedničky. Nakonec se ho otec zeptal, čím to je. „Víš, tati,“ odvětil Pepíček, „když jsem poprvé přišel do křesťanské školy, na dvoře jsem uviděl jednoho ukřižovaného. Na školní chodbě visel druhý ukřižovaný. Vejdu do třídy, a na zdi další ukřižovaný. V té křesťanské škole to není žádná sranda, tam se s nikým dlouho nebaví.“
––––––––––––––––––––––––
Slečna katechetka zahájí svou pravidelnou hodinu náboženství a dá dětem na úvod malou hádanku: „Dávejte, děti, bedlivý pozor. Je to rezavé a běhá to po stromech. Co to je?“ Pepíček se přihlásí a řekne: „No, normálně bych řekl, že to je veverka. Ale že jste to vy, tak je to určitě andělíček.“
––––––––––––––––––––––––
Ráno po svatbě v Káni Galilejské… Hosté se pomalu probouzejí, většina z nich se drží za hlavu a sténá. Jeden zvláště „přejásaný a přepitý“ muž prosí: „Já mám takovou žízeň! Skočte někdo pro vodu…“ Ježíš se zvedne, že tedy půjde, když vtom všichni svorně vykřiknou: „NE! Ty už ne…“
––––––––––––––––––––––––
Mladý muž přijde ostýchavě za rabínem a ptá se ho:
“Rabbi, jaká je nejlepší antikoncepce?”
Rabín se chvíli zamyslí, usměje se a říká:
“Sklenice vody!”
Mladík zrozpačití ještě víc, ale přece s trochou naděje v ocích se ptá dál:
“A, Rabbi, tu sklenici myslíte před, nebo po?”
Rabín se znovu usměje a říká:
“Místo!”
––––––––––––––––––––––––
Boženka čeká své čtvrté miminko. V neděli po obědě sedí v křesle a čte si Katolický týdeník, když tu najednou zasténá úděsem: “Ne, to nepřežiju!”
“Co se děje?” ptá se jí manžel.
“Představ si to, tady píšou, že každé čtvrté dítě na světě je Číňan!”
––––––––––––––––––––––––
Co všechno může zaznít při čtení:
původně:
“Čtení z knihy proroka Barucha”
výsledek:
“Čtení z knihy proroka Barbucha”
“Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel…”
“Když mu zpívali, on jim to zpíváním neoplácel…”
“Hrůza ze všech stran: Udejme ho! Udáme ho!”
“Hrůza ze všech stran: Udělejme ho! Uděláme ho!”
“Jako štítem ho věnčíš svou přízní…”
“Jako štítem ho venčíš svou přízní…”
Nabuchonodosor
Nabuchodonos… Nabuchodoros… Nabuchoronos… Nabuchodonosorož…
––––––––––––––––––––––––
Co všechno může zaznít při bohoslužbě:
…sedí po krabici Otce…
…ty jediný jsi sprchovaný…
…trpěl pod polským pirátem (event. pod koňským pirátem)…
…i proto, šrotovnice naše (rozuměj – i protož, orodovnice naše)…
I některé písně mohou doznat zajímavých změn – např. oblíbená cyrilometodějská:
…Cyril a Metod kázali nám z pásu,
ochranu škytli v církve svaté mlůně (co je to mlůna, mami?),
učili národ z natí ctnosti k rasu…
V originále: …Cyril a Metod kázali nám spásu,
ochranu skytli v církve svatém lůně,
učili národ znáti ctnosti krásu…
Nebo se při křížové cestě dozvíme, že Pán Ježíš zemřel
„i za tajné hříchy oblíbených hrobů“
– rozuměj obílených…
––––––––––––––––––––––––
Porodní babka, která zaslouženě odrodila stovky dětí, přijde do nebe a svatý Petr ji přemlouvá: “Tys byla taková starostlivá a dobrá. Zůstaň ještě na zemi a pomáhej ženám v bolesti stejně tak jako dosud, jen ty to umíš tak dobře.”
Porodní babka nato odpoví: “Víš, svatý Petře, nemohu se již více dívat, jak ženy trpí a otcové dětí si mezitím užívají.”
“To není problém, zařídím to, aby při každém tvém porodu otcové dětí trpěli stejně jako rodičky.”
Tak se babka vrátí nazpět a hned ji volají k porodu. Žena se svíjí v bolestech na posteli a manžel sedí u okna, chlastá pivo a příšerně se chechtá.
“Vas nic neboli?” ptá se babka.
“Ne, mě ne, ale podívejte se ven z okna na toho kominíka. Svíjí se na té střeše, jako kdyby byl v posledním tažení!”
––––––––––––––––––––––––
Zpovídá se šestiletý klučina:
“Požádal jsem manželku bližního svého.”
“Cože?”
“No, roztrhl jsem si kalhoty a bál jsem se, že dostanu, tak jsem požádal manželku našeho souseda, aby mi to zašila.”
––––––––––––––––––––––––
Umře jistý dobrý člověk a jde do nebe. Tam na něj čeká svatý Petr a provádí ho přes celá nebesa. Na jednom místě svatý Petr udělá:
“Pssss!”
“Proč?” ptá se nová duše.
“Na druhé straně jsou jehovisti a myslí si, ze jsou tu jediní.”
––––––––––––––––––––––––
Po důkladné prohlídce pravil gynekolog: “Tak, milá paní, až se dnes vrátí Váš manžel domů…” “Nejsem vdaná,” přeruší ho pacientka. “No tak až se setkáte s Vaším snoubencem…” “Nejsem zasnoubena.” “Tak tedy řekněte svému příteli, že…” “Nemám a nikdy jsem neměla žádného přítele…” Na to se lékař zamyslel, poodešel k oknu a dlouho se mlčky díval ven na oblohu. “Pane doktore, proč vyhlížíte tak dlouho z okna?” neudržela pacientka svou zvědavost. “Protože naposledy, když se stalo něco podobného, tak vyšla hvězda na východě…”
––––––––––––––––––––––––
30 000 roků před narozením Krista.
Pračlověk si prohlíží vysvědčení svého syna a naštvaně říká:
- To, že máš trojku z lovu, dovedu pochopit, jsi ješte malý, ale že jsi propadl z dějepisu, který má jen dvě stránky, to je skutečně hanba!
––––––––––––––––––––––––
Děda přijde ke zpovědi a přiznává se:
- Pane faráři, zhřešil jsem. Přes válku jsem schovával na půdě jednoho Žida.
- Ale, synu, to není hřích, pomoci člověku, ať už je jakékoliv víry.
- Pane faráři, ale já jsem od něho žádal za každý den 20 korun.
- Nóó… to už také pěkné nebylo, ale to není velký hřích.
- To se mi ulevilo, pane faráři. A neměl bych mu už říci, že válka skončila?
––––––––––––––––––––––––
Poslala maminka Pepíčka (koho jiného) na faru se vzkazem a poučila ho:
“Hlavně nezapomeň slušně pozdravit – Pochválen buď Ježíš Kristus!”
Po návratu se maminka Pepíčka ptala:
“Tak co, pozdravils, jak jsem Ti říkala?”
A Pepíček s bezelstným úsměvem odpověděl:
“Přišla mi otevřít hospodyně, tak jsem řekl – Zdrávas, Maria!”
––––––––––––––––––––––––
Proč Bůh nemá titul CSc.
1.. Má jenom jednu známou publikaci.
2.. Ta je v hebrejštině.
3.. Nejsou v ní odkazy na další prameny.
4.. Nebyla publikována ve známém vědeckém časopise.
5.. Mnozí pochybují o tom, že ji napsal osobně.
6.. Je nutno přiznat, že je známá po celém světě – ale co dělal potom?
7.. Jeho schopnost týmové práce je velmi omezená.
8.. Ostatním vědcům se nepodařilo zopakovat jeho experimenty.
9.. Nepožádal etickou komisi o souhlas s experimentováním na lidech.
10.. Když se mu jeden pokus nevydařil, pokusil se zahladit stopy utopením pokusných objektu.
11.. Jedince, kteří se nechovali podle očekávání, vyřadil z pokusného souboru.
12.. Nechodil do přednášek – jenom vzkázal studentům, co si mají prostudovat.
13.. Nechal za sebe učit svého syna.
14.. První dva studenty vyhodil, protože se naučili něco navíc.
15.. I když má jen 10 požadavků, většina studentů v praktickém testu propadne.
16.. Konzultace poskytuje jen velmi zřídka, a to ještě na vrcholku hory.
––––––––––––––––––––––––
Chlápek šel takhle lézt po skalách a zrovna v půlce jednoho náročného úseku mu prasklo lano. Zůstal viset za konečky prstů v naprosto bezvýchodné situaci. Před očima mu proběhl celý život a on v náhlém zoufalství obrátil oči k nebi a zvolal:
“Je tam nahoře někdo?”
A zeshora zahřměl mocný hlas:
“Ano, jsem tady!”
“Kdo jste?”
“Bůh jsem, kdo bych byl.”
“Prosím, Bože, pomoz mi.”
“Pomohu ti. Pusť se.”
“Cože?”
“Věř mi, pusť se a já ti pomohu.”
Chlápek chvilku koukal na nebe a pak zavolal:
“Je tam nahoře ještě někdo???”
––––––––––––––––––––––––
Katolík, presbyterián a baptista sedí v rybářském člunu a chytají ryby. Katolíkovi dojdu červi, tak se rozhodne, že si dojde na břeh pro zásoby. Vystoupí tedy z člunu a po vodě přejde na břeh a pak se vrátí jda po vodě. Baptistovi mohou oči vypadnut a říká si: “Ten ale musí mít silnou víru, že dokáže jít po vodě.” Za chvilku to ještě udělá presbyterián, opět jde po vodě. Baptista nemůže uvěřit svým očím a celý nesvůj zjišťuje, že i jemu za chvilku dojde návnada a bude muset na břeh. Hodnou chvíli se celý nervózní přesvědčuje, že i on má přece silnou víru jako katolík a presbyterián, a tak se nakonec přece jen odváží a vystoupí z člunu. Okamžitě však zmizne pod hladinou… Katolík se otočí na Presbyteriána a říká: “Zdá se, že bratr neví, kde jsou ve vodě kameny…”
––––––––––––––––––––––––
Kostelník nevěří svým očím. Paní Majerová klečí zbožně v lavici, před sebou modlitební knihu a vedle ní umělý chrup.
“Asi vás ruší při modlitbě,” ptá se se zájmem.
“Ale kde, ten chrup patří mému Emilovi. Musela jsem mu ho vzít, on by mi mezitím snědl doma bábovku.”
––––––––––––––––––––––––
Můj přítel má velký problém. Je ze smíšeného manželství. Jeho matka byla Svědkyně Jehovova a jeho otec ateista. A on, chudák, každé ráno cestou do práce obchází domy v sousedství, ťuká lidem na dveře a když otevřou, nemá, co by jim řekl.
––––––––––––––––––––––––
Nejčastější poslední věty před smrtí
- A teď mě vyfoť na té skále
- Zprava dobrý!
- Pust mě k tomu, já tomu rozumím.
- Zbijme ho, vzdyť je sám.
- Klídek chlapi, to je nulák.
- Neboj, není nabitá.
- Hoď mi sem to kladivo!
- Divné, cítim plyn, rozsviť!
- Ty, že jsi mafián? Nevěřím!
- Pejsku, pojď sem!
- OK trenére, v příštím kole ho knokautuju.
- Drahá, nechceš řídit?
- Brzdy jsou hotové, jdu je vyzkoušet.
- Mohla byste mi přidat té vynikající houbové omáčky?
- Ti chlapi z rozvědky nestojí za nic. Žádné miny tu nejsou.
- Hele, užovka!
- Tady je silný led, to přejdeme.
––––––––––––––––––––––––
Z totality: Je poledne, v městské restauraci sedí místní straničtí funkcionáři a pozorují vesnického sedláka v holínkách, jak si objednává jídlo. Když mu ho přinesou, obřadně se pokřižuje a pustí do jídla. “Pojďte, uděláme si z něj srandu.” Tak jo.
Přisednou k němu a předseda se ptá:
“Otče, to se před jídlem vždycky přežehnáte?” “Ano, vždycky.”
“A tak to dělají u vás ve vesnici všichni?” Sedlák spolkne sousto a řekne:
“Jasně, všichni.” To už se nedá vydržet, tak naléhají: “To není možné. Vážně všichni?”
Sedlák se zamyslí a pak říká: “Máte pravdu, všichni ne. Vůl a prase, ti přijdou ke korytu a hned žerou bez modlení.”
––––––––––––––––––––––––
Muž a žena se srazí v autech. Bouračka je ošklivá. Obe jejich auta jsou úplně na maděru, ale ani jednomu z nich se nic nestalo… Když se vysoukali z aut, povídá žena muži: “Tak vy jste muž, to je zajímavé. Já jsem žena. Hmm, podívejte na naše auta! Nic z nich nezbylo, ale my jsme zranění nebyli. To musí být znamení od Boha. Měli jsme se setkat, stát se přáteli a žít spolu až do smrti. Muž přitakal: “To jo, to muselo být určitě znamení od Boha!” Žena pokračovala: “A podívejte se na tohle, další zázrak. Moje auto je totálně na mraky, ale tahle láhev vína je naprosto v pořádku. Bůh si určitě přeje, aby jsme toto víno vypili a oslavili tím naše štěstí.” Potom podala láhev muži. Ten souhlasně přikývl, otevřel láhev a polovinu vypil. Pak ji podal zpět žene. Ta vzala láhev, zavřela ji a vrátila muži do rukou. Ten se jí zeptal: “Vy nebudete?” Načež mu odpověděla: “Ne. Jen počkám na policii.”
––––––––––––––––––––––––
Vloupe se v noci zloděj do domu, vleze do chodby a slyší varovný hlas:
“Ježíš tě vidí !”
Zloděj se rozhlídne, ale nikoho nevidí, tak se opatrně pohybuje dál. Dojde do kuchyně a tajemný hlas se znovu ozve:
“Ježíš tě vidí!”
Zloděj pořád nikoho nevidí, v baráku tma a krom toho hlasu úplné ticho, tak jde dál do obýváku a tam sedí na bidýlku papoušek. Zloděj se začne smát:
“Hehe, tak to je dobrý… to sem se teda vyděsil… ty a Ježíš… Kterej blbec tě pojmenoval Ježíš ?!?”
“Ale ne… mně pojmenoval Jidáš. Ježíš je ten pitbull za tebou.”
––––––––––––––––––––––––
Malý klouček napjatě sleduje kněze, který hřebíkem přibíjí oznámení na vývěsku.
“Chceš si přečíst, co nového tady oznamuji?” ptá se kněz.
“No, spíš chci slyšet, co budete říkat, až se klepnete do prstu.”
––––––––––––––––––––––––
Jeden kněz navštívil druhého, když se zrovna modlil breviář, a překvapeně mu říká: “Ty se modlíš breviář a při-tom kouříš ?”
“No ano, ale já to mám povoleno od biskupa,” odpovídá tázaný.
Zakrátko ho navštíví znovu a říká mu: “Tak já jsem se ptal biskupa a ten mi to nepovolil.”
“A jak ses ptal ?”
“Jestli smím kouřit, když se modlím breviář, a biskup mi odpověděl, že by to bylo neuctivé.”
“Tak to ses zeptal špatně. Já jsem se zeptal, jestli se smím modlit, když kouřím, a biskup mi řekl, že ano, že dobře využiji čas.”
––––––––––––––––––––––––
Rybaří takhle jeden farář ve Vltavě pod Vyšehradem a vytáhne zlatou rybku. Jak už to tak zlaté rybky dělají, tak i tato prosí, že když bude puštěna zpátky do vody, splní svému dobrodinci přání. Farář se podiví, že se rybce chce nazpátek do té špinavé vody, pak ji však pustí a vyslovuje své přání:
“Co kdybys udělala něco s tou válkou v Afgánistánu…”
“Hele”, odvětí rybka, “já jsem jenom obyčejná malá vltavská zlatá rybka… Války – to je na mne moc. Zkus si přát něco jinýho.”
“Taky bych si přál, aby farníci v mém sboru byli zbožní, trpěliví a milí.”
Rybička se chvilku zamyslí a pak říká: “Kde že je ta válka…?”
––––––––––––––––––––––––
Po kázání přijde k faráři kostelník a s autoritou školníkům a kostelníkům vlastní ho kárá:
“Dneska jste to kázání nějak odflákl, pane faráři. Dokonce i já jsem mu rozuměl!”
––––––––––––––––––––––––
Víš kdo je patron estébáků ?
No přeci Josef z Arimatie. On byl učedníkem Ježíše, ale tajným.
––––––––––––––––––––––––
David se neustále modlí k Bohu: “Panebože, dej abych vyhrál v loterii.” Takto to dodržuje každý den více než dvacet let. Až po dvaceti pěti letech, když znovu kleká na kolena, aby přednesl svoji modlitbu, shora zasvítí světlo a ozve se hlas: “Davide, dej mi šanci, kup si konečně los !”
––––––––––––––––––––––––
Zemře pan farář a přijde k nebeské bráně. Zatluče na ni. Svatý Petr pootevře a říká: “Musíte chvíli počkat.”
Tak se tedy posadí na lavici před bránou a čeká.
Za chvíli přijde k nebeské bráně autobusák Pepa. Taky zatluče a svatý Petr hned otvírá a říká: “Pojď dál.”
Teď to však ve faráři zavřelo: “Svatý Petře, jak to, že Pepa může jít hned a já, osoba posvěcená a zasloužilá, tady musím čekat ?”
Svatý Petr odpoví: “To máte tak, důstojnosti: Když vy jste v kostele kázal, tak všichni spali. Ale když tady Pepa jel s autobusem, všichni se modlili.”
––––––––––––––––––––––––
Hospodin prochází starým Orientem a hledá někoho, kdo by ho přijal.
Přichází do Egypta k faraónovi.
“Faraóne, já jsem Hospodin, Bůh celé země. Chceš mě přijmout?”
Faraón si mne bradu a říká: “To půjde těžko. Bohem jsem v Egyptě já! Nemohu tě přijmout.”
Hospodin prochází zemí dál, až přijde do Babylónu.
Přijde k babylónskému králi a nabízí se mu: “Nechceš mě přijmout za svého Boha ?”
I babylónský král říká: “Víš, to bude těžké. My už tady máme toho Marduka. To by byly zase nějaké novoty…”
Tak prochází Hospodin zemí dál, až potká Mojžíše.
“Mojžíši, nechceš mě přijmout za svého Boha?”
Mojžíš říká: “No, koneckonců proč ne. Ale co mi za to dáš?”
“Dám ti přikázání.”
Mojžíš se zamyslí a říká:
“A co za něj budeš chtít?”
“Nic.”
“Nic ? Tak to mi jich dej deset!”
––––––––––––––––––––––––
V kostele byla vyloupena pokladnička.
Po několika dnech obdržel farář obálku s dvacetikorunou. Na přiloženém lístku stálo: Ukradl jsem ve vašem kostele sto korun. Protože mě trápí svědomí, posílám tímto dvacet korun zpět. Bude-li mě svědomí trápit dál, můžete počítat s dalšími splátkami.
––––––––––––––––––––––––
V pondělí stojí sousedé u zahrádky a povídají si.
“Copak, že jste včera nebyl v kostele ?”
“Nebyl. Včera jsem spal doma.”
––––––––––––––––––––––––
Babička vezme vnuka poprvé do kostela a všechno mu ukazuje.Pak se zastaví před svatostánkem a modlí se. Malého zaujme červená barva věčného světla. Dlouho se na ně dívá a nakonec se zeptá:
“Babi, kdy tam konečně naskočí zelená, abychom mohli jít dál?”
––––––––––––––––––––––––
Přijde Matka Tereza k nebeské bráně. Zatluče. Za chvíli se otevře okýnko a vykoukne svatý Petr. “Aha, to jsi ty, tak pojď dál.” Zrovna je čas večeře.” a tak Matka Tereza dostane párek s hořčicí. Poděkuje a jde spát.
Je ráno, snídaně, opět párek s hořčicí.
Oběd, párek s hořčicí.
Večeře, párek s hořčicí.
To už bylo M.Tereze divné, a tak říká: “Víš, Petře, já jsem skromná a je mi jedno, co jím. Ale řekni mi, proč je pořád jen párek s hořčicí ?”
A svatý Petr říká: “A viděla jsi tu někoho kromě nás? A pro dva se přeci nevyplatí vařit.
––––––––––––––––––––––––
Dvě řádové sestry jedou autem a dojde jim benzín. Auto škytne a zastaví, sestry vystoupí a v dáli uvidí benzíno-vou pumpu. Dojdou tam a prosí pumpaře, jestli by jim nenatočil trochu benzínu, aby dojely k pumpě a mohly natankovat.
“Ale beze všeho, sestry” povídá pumpař, “máte kanystr ?”
“Nemáme. Nemohl byste nám prosím nějaký půjčit?” ptají se sestry.
“Zkusím něco najít” povídá pumpař. Za chvíli se vrátí a říká: “Sestry, víte, je mi to nepříjemné, ale, no, mám tu jen starý nočník. Jestli Vám to nebude vadit, tak Vám ho půjčím.”
“Ale nevadí, to je v pořádku.”Pumpař tedy natočil trochu benzínu do nočníku, sestry poděkovaly a vracejí se ke svému autu. Přijdou k autu a nalévají benzín z nočníku do nádrže.
Jede kolem náklaďák, řidič zastaví, vykloní se z okénka, vytřeští oči na sestry, jak nalévají nočník do nádrže a povídá:”Teda sestry, Vaši víru bych chtěl mít!”
––––––––––––––––––––––––
Farář zpovídá mladou dívku: “A jiné hříchy už nemáte, milé dítě ?”
Dívka nesměle: “No, snad už jen, že se každé ráno prohlížím v zrcadle, jak jsem hezká.”
Farář mávne rukou a říká: “Ale to není hřích, milé dítě, to je oční vada!”
––––––––––––––––––––––––
Lord si zavolá sluhu Jeana a říká mu: “Jean, chtěl bych vykonat nějaký dobrý skutek, ale nic mne nenapadá. Co byste mi poradil ?”
Jean je velmi překvapen, chvíli přemýšlí a pak povídá: “No, víte, pane, teď je zima, všude sníh, zvířátka mají hlad, co kdybyste nasypal trochu zrní hladovým ptáčkům na okenní římsu vaší ložnice?” Lord se zamyslí, rozzáří se mu oči a nadšeně povídá: “Jean, vždyť vy jste génius! To bych potom ty ptáky mohl střílet rovnou z postele!”
––––––––––––––––––––––––
Muž se ptá Boha:
“Bože, proč jsi učinil ženu tak krásnou?”
“Abys ji miloval.”
“A proč jsi ji učinil tak blbou ?”
“Aby milovala ona tebe.”
––––––––––––––––––––––––
“Modlíte se doma vždy před jídlem ?” Ptá se policista kolegy.
“Ne, proč ? Moje zena výborně vaří !”
––––––––––––––––––––––––
Indiáni se přijdou za šamanem zeptat, jestli bude tuhá zima. Šaman rozhodí kamínky, podívá se na ně a řekne: “Nevím, Velký Manitou mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví.”
Tak indiáni odejdou, štípají dříví, ale za týden se přijdou zeptat znova. Šaman tedy zase rozhodí kamínky a po-vídá:
“Nevím, Velký Manitou stále mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví.”
Indiáni zase odejdou a štípají dříví, ale šamanovi už je to blbý, a tak se jde zeptat na meteorologickou stanici, jaká ta zima bude. A tam mu odpoví:
“My nevíme, ale asi pořádně tuhá. Indiáni už čtrnáct dní štípaj dříví.”
––––––––––––––––––––––––
Přišel Ďábel k právníkovi do kanceláře a povídá mu: “Zařídím, aby Tvůj plat byl 10x vyšší, aby jsi měl ty nejlep-ší klienty, budeš mít 5 měsíců dovolené, všechny případy vyhraješ, lidé Tě budou mít rádi a dožiješ se 100 let. Jediné, co za to chci, je duše Tvé ženy, tvých dětí a dětí Tvých dětí. Ty budou už navěky odsouzeny k pekelným mukám.”
Právník se chvíli zamýšlí a pak se podezřívavě zeptá: “A kde to má nějaký zádrhel?”
––––––––––––––––––––––––
Na papežském koncilu se sešli všichni kardinálové s papežem. Papež si vzal slovo a řekl: “Vážení kardinálové. Kontaktovala mě firma Coca-Cola a nabídla naší církvi veliký sponzorský dar.” Kardinálové zajásají. “Má to ale jednu podmínku, musíme změnit slova “chléb náš vezdejší” na “Coca-Cola naše vezdejší.” A tak se vás ptám: Kdy nám končí smlouva s pekárnami?”
––––––––––––––––––––––––
Chlápek šel takhle lézt po skalách a zrovna v půlce jednoho náročného úseku mu prasklo lano. Zůstal viset za konečky prstů v naprosto bezvýchodné situaci. Před očima mu proběhl celý život a on v náhlém zoufalství obrá-til oči k nebi a zvolal:
“Je tam nahoře někdo?”
A zeshora zahřměl mocný hlas:
“Ano, jsem tady!”
“Kdo jste?”
“Bůh jsem, kdo bych byl.”
“Prosím, Bože, pomoz mi.”
“Pomohu ti. Pusť se.”
“Cože ?”
“Věř mi, pusť se a já ti pomohu.”
Chlápek chvilku koukal na nebe a pak zavolal:
“Je tam nahoře ještě někdo ???”
––––––––––––––––––––––––
Vrátí se Mojžíš z hory Sinaj ke svému lidu a říká: “Mám pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Ta dobrá je, že z 60 přikázání jsem to nakonec ukecal na deset.
A ta špatná je, že šesté přikázání tam zůstalo.”
––––––––––––––––––––––––
Svatý Petr si všimne, že před nebeskou bránou nervózně přechází chlápek. Vyjde tedy ven a ptá se: “Jdete do-vnitř nebo ne ?”
“Ještě chvilinku prosím.”
Chlápek se nervózně podívá na hodinky a zase začne pochodovat. Svatý Petr tedy odejde. Po pěti minutách se vrátí k pochodujícímu chlápkovi a zeptá se znovu.
Chlápek se zastaví a povídá: “Podívejte, vy víte, že jsem mrtvý. Já to vím taky. Nemůže to ale někdo říct taky těm dole na ARU?”
––––––––––––––––––––––––
Jede takhle jeptiška autobusem, na ruce má sádru. Přisedne si k ní kněz a ptá se:”Co se vám stalo, sestro?”
“Uklouzla jsem ve vaně, otče.”
Za nimi jedou dva somráci a jeden se ptá druhého:
“Ty, vole, co je to vana?”
“Nevím, copak jsem katolík?!”
––––––––––––––––––––––––
Cestou na svatební obřad dojde k autonehodě a oba snoubenci na místě zahynou. Jdou spolu do nebe. Čekají na příjmu na Svatého Petra. Když přijde, hned se ho ptají, jestli je možné v nebi uzavřít manželství. Svatý Petr říká: “No, je to poprvé, co se na tohle někdo ptá. Musím to jít zjistit.”
Pár sedí v přijímací místnosti už pár měsíců a oba už ztrácejí trpělivost, když se Svatý Petr znovu objeví s odpo-vědí:”Je to dobré, v nebi můžete být oddáni.” Nato se mladík ptá: “Jen pro případ, že by nám to neklapalo… Bylo by možné se v nebi i rozvést?” “To si snad děláte legraci. Tři měsíce jsem tady hledal kněze. Dovedete si představit, jak dlouho bych hledal právníka?”
––––––––––––––––––––––––
Dcera přivede domů představit rodičům svého snoubence. Když je mladík o samotě se svým budoucím tchá-nem, ten se ho ptá:
“Čímpak se živíš, hochu ?”
“Studuji náboženství.”
“A jak chceš vydělat na pořádný barák?”
“Budu se soustředit na svá studia a Bůh nás zaopatří.”
“A za co koupíš mé dceři pořádný snubní prsten?”
“Budu se soustředit na svá studia a Bůh nás zaopatří.”
A takhle to jde pořád dokola – mladík pořád omílá, že Bůh je zaopatří. Když to tatínek vzdá a mladík se od-poroučí, maminka přijde do místnosti a ptá se tatínka, jak to šlo.
Ten jí říká:”No, ten chlapec nemá žádnou pořádnou práci ani žádné plány do budoucna, jak nějakou sehnat. Ale dobrá zpráva je, že si myslí, že jsem Bůh!”
––––––––––––––––––––––––
K jedné moravské vísce se blíží povodeň. Kněz v kostele klečí před oltářem a usilovně se modlí. Najednou tam vtrhnou hasiči: “Otče, musíte s námi, blíží se voda.”
“Ne, ne, já se tu modlím k Bohu a on mě zachrání.”
Voda začíná stoupat, knězi dosahuje pod bradu a v tom přijedou další hasiči na člunu: “Otče, doopravdy musíte s námi, jinak se utopíte!”
“Ne, ne, já se tu modlím k Bohu a on mě zachrání.”
Voda stoupá dál, kněz se utopí a přijde do nebe:”Panebože, to nemyslíš vážně, já Ti celý život sloužím, modlím se k Tobě a Ty mě necháš utopit !?!”
“Co blázníš,” říká Bůh, “já ti tam přeci 2x poslal hasiče!!!”
––––––––––––––––––––––––
Sňatek jest dílem nebeským. Ovšem Hromy a Blesky také.
––––––––––––––––––––––––
Sejdou se tři – Američan, Rus a Čech – a hádají se, která ze tří zemí je mravnější. Tak vypustí letadlo s měřicími přístroji a dostali tyto výsledky:
Nad USA přístroje naměřily, že se milostným hrátkám věnuje 60% obyvatel. Nad Ruskem to bylo 45%. A nad Českem jenom 10%.
Čech se zacne naparovat a vytahovat, jak jsme mravný národ. A tu se k němu nakloní pilot a říká: “Taky mi to dalo spoustu práce, létat celou dobu jenom nad pionýrskými tábory.”
––––––––––––––––––––––––
Jedou Husák se Štrougalem na zasedání strany, jedou kolem kostela, tak přijde řeč na náboženství, a co ti lidi na tom mají a proc tam chodí,
vždyť Lenin řekl, že už Marx řekl, že Engels řekl, že Bůh není a z dialektického hlediska je to naprosto pochybený… kazí to kredit naší lidově
demokratické republice a škodí to myšlence internacionálního socialistického společenství v čele se SSSR jako takové. Tak nad tím špekulují a pak
Husák říká: “Víš co, Lubomíre, běž tam na výzvědy, co se tam vlastně děje.”
Štrougal se teda proplíží do ztemělého kostela a vidí na klekátku v kapli babičku, jak se úpěnlivě modlí: “Milosrdný Bože, mám velké trápení a prosbu – blíží se zima a já v tom svém sklepním kamrlíku asi umrznu, z důchodu ledva vyžiju, nikdy jsem Tě tak neprosila jak teď – spočítala jsem si to, a kdybys mi nějak seslal tisíc korun, tak by mi to moc pomohlo. Koupila bych si svetr v partiovce, nějaký to uhlí, to by mi zachránilo život…”
Štrougal se vrátí do auta, povykládá co a jak, Husák na to, že to je teda ostuda, takhle dostat lidi ke konkurenci kvůli pár stovkám, hele, já jí to dám ze svého, at už tam nepropadá takovým bludům. Začne se šacovat, ale ať hledá jak hledá, nestluče do kupy víc než sedm stovek.
“Tak jí dej, Lubomíre aspoň to, ať už jde pryč.”
Stane se, jedou už pozdě večer zpátky ze zasedání a u kostela vidí, že se tam babička pořád ještě modlí. Tak zastaví a Štrougal zas jde na výzvědy, proč tam ta babička ještě straší, když už dostala, co chtěla. Přiblíží se a slyší tato slova: “… tak Ti, Pane Bože, nastotisíckrát děkuju za peníze, které mi zachrání život, ale příšte to, prosím Tě, neposílej po těch komunistických sviních, oni mi z toho tři stovky sebrali…”
––––––––––––––––––––––––
Včera jsme se s manželkou pohádali, ale stejně jsem měl poslední slovo já.
- A cos jí řekl?
-Tak si to teda kup!
––––––––––––––––––––––––
Pan kostelník jede z Lurd přes hranice a musí otevřít kufr auta. Celník vyhrabe ze spodu mezi zavazadly pořádnou láhev koňaku. “A co má být toto?”, ptá se. “To je lurdská voda,” odpovídá kostelník. Celník si nevěřícně přičichne, a když ucítí nefalšovanou vůni alkoholu, naježí se a říká: “Vždyť to je pravý koňak!” Ale kostelník nezaváhá ani chvíli: “Zázrak, zázrak…!”
––––––––––––––––––––––––
Ptali se kloučka ze školky, který den v týdnu má nejraději. “Sobotu,” vyhrkne. “A proč?” – “Protože v sobotu nemusím jít ani do školky, ani do kostela”.
––––––––––––––––––––––––
