Kdo jiný by se o nás postaral hned po narození než naše matka a otec, kteří nám dávají všechnu lásku a péči jen abychom se měli dobře?
Samozřejmě existují i smutné případy, kdy je dítě po porodu odloženo k adopci a tím pádem se o něj nemá kdo postarat. I takové dítě si však může najít v životě za pomocí ostatních náhradní rodiče. Ty mu budou dopřávat péči a budou jej brát jako vlastní. Některé páry totiž nemohou mít děti, a tak jsou velmi šťastní, pokud si mohou nějaké dítě adoptovat. Poté si jej váží mnohem víc. Zde platí rčení, že lidé si neuvědomují, co mají, dokud to neztratí. Pokud nějaký pár nemůže mít děti, tak si velice silně uvědomují, co pro ně dítě znamená .
Od malinka je o každé dítě postaráno. Věnují a starají se o ně matky, které to s nimi občas nemají jednoduché. Vstávají k nim v noci, kdy jsou nevyspalé a unavené, ale vstanou, protože jejich mateřský instinkt je nenechá klidné, pokud dítě brečí. V pozdějším věku je vodí do školky a po obědě nebo po vydatném odpoledním spánku je zase vyzvedávají. Učí je mluvit, psát, počítat. Posílají je do školy, aby se učili novým věcem a měli nové kamarády, se kterými mohou v odpoledních hodinách chodit ven. Jestliže jim je špatně, tak s nimi jsou doma a pečují o ně, aby jim bylo co nejdříve lépe.
Jednou ať každý chce nebo nechce, tak se stane dospělým. Bude muset převzít za své činy a svou osobu odpovědnost. Rodiče stárnou a po práci jdou do penze. O své rodiče bychom se měli starat od toho věku, kdy jim můžeme pomoc alespoň s domácími pracemi. Touto prací jim pomůžeme s domácností a oni toho nemají tolik. Když dostaneme řidičské oprávnění a začneme jezdit autem, měli bychom si udělat čas na rodiče a vozit je k doktorům, pokud potřebují. Měli bychom jim všechnu tu péči vrátit, protože pokud se o ně nepostaráme my, tak se o ně budou muset starat cizí lidé. Nikdo nechce, aby se o něj starali cizí lidé.