Asi se všichni shodneme, že škola by měla dát dítěti co největší šanci k tomu, aby se z něj v dospělém věku stal platný a produktivní člen společnosti. To je také jeden z důvodů, proč je současný typ školství kritizován – prý se děti příliš věnují „biflování“ neužitečných faktů, které nikdy v životě nebudou potřebovat, zatímco jim chybí dovednosti, které by se jim hodily.
Není tedy divu, že rostou tlaky na to, aby se děti spíše učily to, co spíše upotřebí, například jak hospodařit s penězi, napsat motivační i jiné oficiální dopisy či porozumění a pochopení textu. A je snadno pochopitelné, odkud se tyto námitky berou. Koneckonců, kolik z nás kdy potřebovalo vědět dobu vlády Jagellonců na českém území?
Přesto i tady je zapotřebí určité opatrnosti. Když naši studenti jedou například na výměnný pobyt do USA, zjistí najednou, že toho umí mnohem více než jejich vrstevníci v oné zemi. To se týká například matematiky, zeměpisu či historie.
Také je pravdou, že lidé s nižším vzděláním i všeobecným rozhledem jsou více náchylní k tomu uvěřit nejrůznějším konspiračním teoriím. To se může na první pohled zdát neškodné, avšak stačí si uvědomit jaké důsledky může mít například snížení proočkovanosti dětské populace proti planým neštovicím.
Proto je potřeba si uvědomit hlavní úkol školy – naučit své studenty kriticky myslet. To platí zvláště dnes, kdy lze najít na internetu prakticky jakoukoliv informaci. Měli bychom je naučit, jak pracovat se zdroji a jak si je ověřovat. To je něco, co se v současné době učí hlavně na vysokých školách, což rozhodně není ideální.
Také by bylo potřeba přestávat zjednodušovat významné zkoušky, jako jsou ty maturitní na středních či státní závěrečné na vysokých školách. Tím, že laťku neustále snižujeme, aby školy mohly vykázat co nejvyšší úspěšnost svých žáků, dětem nijak nepomáháme. A to je to, o co by nám mělo jít především.